Vědomí, otevřené srdce a skutečná spiritualita v každodenním životě
Nedávno jsem slyšela větu, která mě přiměla se zastavit:
„Tanec a ta skupina lidí na tomto pobytu mě dostávají do změněného stavu vědomí. A to je úplně jiné než život doma v realitě.“
Ta slova ve mně zůstala rezonovat. Vrátila jsem se ve vzpomínkách k době, kdy jsem se poprvé vracela ze semináře domů – zpět do takzvané reality.
Ano, byl to šok. Bylo mi tam tak dobře, že se mi vůbec nechtělo odjíždět. Nechtělo se mi zpět k povinnostem, ke starému rytmu, ke známým vzorcům. Ale nechtívá se nám přece ani z dovolené. Rozdíl byl v jednom zásadním uvědomění:
pokud se chci cítit dobře i doma, nemohu čekat, že se to stane samo. Musím pro to začít vědomě něco dělat.
Změněné stavy vědomí nejsou výjimkou, ale realitou
Začala jsem si všímat, že mnoho věcí přirozeně mění náš stav vědomí.
Hudba. Tanec. Blízkost. Sexualita. Bolest. Radost. Příroda. Dotek. Ticho.
Nejde tedy o to, zda žijeme ve změněném stavu vědomí.
Otázka zní: jaký stav bytí si dlouhodobě volíme.
Je to stav stažení, kontroly, vnitřního boje, uzavřeného srdce a odpojeného prožívání ?
Nebo stav, ve kterém kultivujeme vědomou přítomnost, otevřenost, citlivost a živost – i když to někdy bolí?
Právě tady podle mě leží skutečný rozdíl mezi „workshopovým světem“ a životem. Ne v tom, že by jeden byl nereálný a druhý skutečný. Ale v tom, jestli se naučíme přenášet kvalitu vědomí do každodennosti.
Otevřené srdce jako každodenní praxe
Jeden z mých učitelů kdysi řekl myšlenku, která se mnou zůstala:
„Otevírat srdce je jako chodit do posilovny. Je to nekonečný proces. Srdce se přirozeně zavírá, když je zraněné nebo zklamané. A ty se znovu a znovu rozhoduješ jít trénovat. Cítíš ho. Otevřeš ho. Jdeš do světa a žiješ. A pak přijde další rána. A ty se znovu rozhodneš nevzdat se.“
Tohle je pro mě skutečná spiritualita.
Ne útěk do příjemných stavů na seminářích, ale ochota vracet se k tělu, k cítění a k pravdě i uprostřed obyčejného života.
V partnerských vztazích.
V intimitě a sexualitě.
V práci.
V konfliktech.
V bolesti i radosti.
Jaký stav vědomí vlastně žijeme?
Možná je naším nejpřirozenějším stavem otevřenost, prostupnost, citlivost a živost. Jenže pokud jsme se jako děti nenaučili, jak se po zranění znovu otevřít, jak zůstat v kontaktu s tělem a srdcem, postupně jsme na tento stav zapomněli.
Workshopy, semináře a rituály nám ho často znovu připomenou. A to je jejich obrovská hodnota.
Jejich skutečný smysl ale není v tom, aby se staly únikem.
Je v tom, aby nás naučily jak tento stav žít i doma. V realitě. V těle. Ve vztazích.
Ne návrat do reality.
Ale návrat s vědomím do života.
Jak s tím pracuji ve své praxi
Ve své práci propojuji vědomou sexualitu, práci s tělem, dotekem, intimitou, emocemi i stínem. Ne jako víkendový zážitek, ale jako cestu, která se postupně propisuje do každodenního bytí.
Mým záměrem je, aby si lidé z mých seminářů a setkání neodváželi jen hezký stav, ale především nástroje, jak se k sobě vracet, jak se znovu otevírat a jak žít víc ve spojení se svým tělem, srdcem a pravdou.
👉 Pokud cítíš, že tě téma vědomí, intimity a živosti oslovuje, podívej se na mou nabídku seminářů a individuální práce na www.baravodova.cz.
